Vyberte stránku

Včera jsem v televizi zahlédla úžasný záběr střemhlavého letu sokola stěhovavého. Pro mě to byl naprosto fascinující záběr. Ve vodorovném krouživém letu náhle dal křídla k sobě a začal klesat směrem k Zemi. Nebylo to pozvolné klesání, ale střemhlavý let přímo na kořist. Dlouho kroužil a pak náhle dolů. Když jsem viděla zblízka, jak padá, připadalo mi, že je klidný, soustředěný, žádné pochybnosti o tom, že to zvládne. Opravdu to bylo tak jasné, tak jednoduché. Prostě mám hlad, tak se vznesu a rozhlédnu se, kde bych se najedl, á už vidím jídlo a tak jdu na to a VÍM, co mám přesně dělat, vůbec o tom nepřemýšlím, jestli teď trochu doprava, či teď trochu přibrzdit, ne, ne, ne, prostě se nechávám vést k jídlu, k mé potřebě.Uvědomila jsem si, že to my lidé, díky našemu mozku a naší schopnosti přemýšlet, se připravujeme o jednoduchost Života. Máme nápad, uvnitř jsme nadšení a užíváme si toho nápadu a někdy pak stačí malá pochybnost, jedno jestli přijde zevnitř nás nebo z vnějšku a my zkomplikujeme celý proces, případně ho i úplně opustíme nebo se do realizace nápadu ani nepustíme. A tak máme někdy pocit, že se nám nedaří a vlastně si to děláme sami svými myšlenkami, kterými sami sebe zpochybňujeme. A když si to tak uděláme několikrát po sobě, pak máme pocit, že jsme nějací zaseknutí, že ať děláme, co děláme, tak se nám nedaří a přitom jde jen o to, DRŽET SMĚR a podívat se, co je potřeba TEĎ udělat a vše se dá do pohybu.
Je to tak jednoduché!?